Tak a je odvoleno. Pozice obsazeny. Supervolební rok končí. Pokud nenastane nějaká nepředvídatelná událost, dalšími
volbami, které na fakultě proběhnou, budou opět ty do Akademických senátů, a to
na podzim roku 2016. Připomínám, že nedávno zvolený AS bude tentokrát ochuzen o
svou nejdůležitější kompetenci, kterou je volba děkana, protože se míjí délky
mandátů - tři roky senátu oproti čtyřem v případě děkana.
Volby do obou senátů provázela (a provází i zveřejnění jejich
výsledků) zřetelná disproporce v zájmu, který je oběma věnován. Zatímco tak
např. kandidátka do studentské komory "velkého" celouniverzitního
senátu byla sotva naplněna (na 2 pozice kandidovali 2 kandidáti), fakultní
senát se těšil úplně jiné pozornosti a to takové, že ani poté, co krátce po
volbách již stihli poměrně nečekaně odstoupit dva studentští senátoři Bc. Jakub Hoffmann a Bc. Josef Váně (novými členy studentské
komory AS se tak stali Bc. Filip Foglar a Jan Votoček),
nevzniká sebemenší a v předchozích funkčních obdobích běžný problém s
nedostatkem náhradníků při případném odchodu někoho z dalších nově zvolených
senátorů.
Proč se tak stalo? Volby do "velkého" senátu se setkaly
s běžnou "popularitou", kdežto volby do fakultního senátu, jak se
dalo ostatně očekávat, ovlivnila několik týdnů předtím proběhnutá volba děkana. Není
žádným tajemstvím, že zvolení prof. Lábuse se u některých členů akademické obce
setkalo s výraznou nevolí, která vyústila ve zformování "růžové
koalice". Deset studentských kandidátů utvořilo uskupení pojmenované "Think Pink" a ve volbách
do AS kandidovalo dohromady s 8 pedagogy, jejichž znakem společné příslušnosti byl
piktogram s růžovým lomítkem (viz kandidátské programy). Za společný cíl si vytýčili ´aktivní
senát jako protiváhu silnému děkanovi´.
Ačkoliv jejich zástupci kandidovali také do "velkého"
senátu, hlavní pohled byl přece jen upřen na volby do toho fakultního, kde tato
koalice nakonec získala z 15 křesel 9 (platí i po zmíněné výměně dvou členů
studentské komory). Tomu přirozeně odpovídá také složení nového předsednictva senátu zvoleného na jeho ustavujícím zasedání 4. 12. 2013,
kde byl předsedou AS zvolen PhDr. JUDr. Jiří Plos, místopředsedkyní Ing. arch. MgA. Eva Červinková a místopředsedou za
studentskou část Martin Fleischmann.
Celá tato záležitost nyní vyvolává v rámci akademické obce i architektonické
scény velmi rozporuplné reakce - někteří jásají, jiní naopak mluví o vzniku
zájmového sdružení studentů a pedagogů na akademické půdě. Zůstává také
polemika nad obsahem "volebních programů" mnohých kandidátů a jejich
věcností ve vztahu k jasně formulovaným kompetencím AS uvedeným v zákoně o vysokých školách, Statutu ČVUT a Statutu FA ČVUT.
Co všechno to pro fakultu ve výsledku znamená, je otázka, na jejíž
zodpovězení, byť leccos lze patrně odtušit již nyní, si budeme muset počkat do
nástupu prof. Lábuse do funkce. Bude také záležet na složení týmu proděkanů,
který spolu s ním fakultu povede a jehož obměnou bude letošní "střídání
stráží" završeno.
Tak jako blog zahajoval úvodní příspěvek, sluší se jej také
uzavřít. Učiním tak i přesto, že jsem byl některými z vás (především z řad
studentů) vybízen k tomu, abych v jeho vedení i nadále pokračoval. Myslím si
však, že téma je víceméně vyčerpáno a běžný chod školy takovéto
"zpravodajství" nevyžaduje. Ostatně také jej již nedokážu
postihnout z pozice vnějšího pozorovatele, který není účasten každodenního
školního dění, což v případě volby děkana nebylo zdaleka takovou překážkou. V
neposlední řadě předpokládám také určitou aktivitu od studentů, protože škola
si především musí umět poradit sama, a aniž bych se chtěl pasovat do role
nějakého spasitele či arbitra a přisuzoval blogu důležitější roli, než jakou
patrně sehrál, podobný "doping", který jsem jeho prostřednictvím vlastně
škole poskytl, by měl být anomálií, nikoli standardem.
Ti z vás, kteří také očekávali, že se zde budu snažit prezentovat
své názory, se mýlili. Jak jsem uvedl již v úvodu, cílem tohoto blogu bylo nabídnout prostor pro veřejnou diskusi,
nikoli vytvořit hlásnou troubu pro vlastní úvahy. Názorové zabarvení (až na
úplné výjimky jako je třeba závěr tohoto příspěvku) jste tedy měli obstarat vy,
čtenáři, diskutéři.
V souvislosti s tím si proto neodpustím pár čísel, přestože bych
nerad příliš zabředl do statistik. Čtenost blogu můžete vidět vpravo nahoře,
celkový počet příspěvků jen o kousek níže, připojím-li údaj, že se tu za
přibližně 5 měsíců objevilo 48 komentářů, z nichž cca polovina obsahovala názor
(6 komentářů jsem také musel odstranit z důvodu porušení pravidel
diskuse) a zopakuji-li, že na škole je cca 1700 studentů, je informace
vlastně kompletní a lze si na základě ní udělat obrázek celkem snadno. Snad jen
ještě doplním, že nejživější diskuse (14 komentářů) tu vznikla pod příspěvkem
"Děkan
zvolen" - tedy v momentě, kdy už bylo vlastně po všem...
Při zakládání blogu jsem objevil podobné
fórum věnující se volbě děkana na Divadelní fakultě Janáčkovy
akademie múzických umění v Brně (DIFA JAMU), z níž jsem později také částečně čerpal know-how a některé
informace. Tamější závěrečný příspěvek je poměrně obsáhlý. Cituje řadu názorů, které se objevily v
průběhu existence fóra. Takovou příležitost tu já ovšem nemám. Téměř není co
citovat. Např. u příspěvku "Jaký je současný stav FA ČVUT?" se totiž objevil jen jediný komentář (oproti 48 komentářům v případě stejné otázky na fóru DIFA JAMU). Vynášet na základě toho nějaký závěr je pochopitelně nemyslitelné...
Ačkoli jsem tak chtěl původně napsat, že blog neprokázal nic
světoborného, když potvrdil jev typický pro celou naši společnost - tedy, že
umíme mluvit, umíme křičet, umíme si stěžovat, umíme se dohadovat, neumíme však
diskutovat (minimálně nikoli veřejně, v hospodách a doma nad rendlíkem s tím
takový problém rozhodně nemáme), jsem nyní nucen toto tvrzení zúžit na náš
obor. Jak to, že na fóru DIFA JAMU to šlo, diskuse se rozeběhla (mimochodem
někdy i celkem bez servítek) a tady se tak nestalo?
Samozřejmě - nejsem ostřílený žurnalista a příspěvky jsem třeba vždy neformuloval tak, aby iniciovaly diskusi. Argumentovat lze jistě i tím, že první dva měsíce existence blogu bylo období letních prázdnin. Termín volby sehrál určitě roli, avšak jen částečně. Je za tím tedy lhostejnost a
nezájem? Tomu příliš neodpovídá cca 20 000 shlédnutí blogu... Je to
tedy neznalost věci a obava, že by se na to přišlo? No jo, jenže názor, že si
téma ´netroufám posuzovat, protože cítím, že nemám dostatek informací´, kterým bude pravděpodobně leckdo oponovat, je poněkud
laciný, vždyť kdo má "dostatek" informací? To by taky člověk mohl život promlčet... Tak je za tím tedy jen lenost, pohodlnost či zbabělost...? Ať tak či onak, ve vztahu k instituci,
jež by se měla díky výběrovému vzorku populace, který na ní studuje, přece jen řadit
k určitému výkvětu společnosti, jsou všechny varianty dost nelichotivé, lépe
řečeno znepokojivé.
Přestože si myslím, že širší diskusi ohledně volby děkana měl mj.
iniciovat Akademický senát a možná, že také jeho pasivita pomohla tomu, že řada
studentů nevěděla a dosud možná stále neví (!), proč by se o téma měla vůbec zajímat, chci se závěrem pozastavit
právě nad jejich přístupem. Pokud je AS v tomto ohledu pasivní, není to správné, ale pokud se nad tím nikdo nepozastavuje,
tak je to už vážnější. Jestliže se zájem studentů projevuje převážně tím, že jednou za 3 roky jich dvě pětiny (letos konkrétně necelých 42%) vhodí do urny lístek a je považováno za úspěch, když se účast od minule zvedla o 6%, pak je to smutné. Takový přístup opravdu příliš nepřispívá pěstování demokracie...
Dokud se nebudeme o věci kolem sebe starat / zajímat průběžně, nic se nezmění. Jen se budeme neustále divit, proč se děje to či ono, tak či onak a budeme si živit zapšklost a utvrzování se v tom, že "to" přece nejde. (Ne)děláme si to sami. A to platí obecně. Možná, že právě to představuje jeden z rozdílů mezi námi a zeměmi, se kterými bychom se chtěli v mnoha ohledech měřit. Budeme-li tak chtít jít v jejich stopách a neřku-li je třeba jednou i překonat, budeme si to muset uvědomit. A nejen to - budeme pro to muset něco udělat. Je to vlastně naše povinnost - vůči ostatním i nám samotným. Takže studenti, probuďte se!
__
Přestože je toto oficiálně závěr
blogu, dohledám-li ještě nějaké informace vztahující se k tématu, případně je
zde pro úplnost blogu dodatečně zveřejním.
Zároveň děkuji všem, kteří mi pomohli s tímto blogem - poskytli informace, podklady, rady či se nezdráhali mi vytknout nedostatky:
Dalibor Dzurilla & Petra
Kříčková / Visuin Institut
Adam Gebrian
Zdeňka Havlová
Jiří Horský / ALFA
Petr Janda / ČKA
Jan Kazimour
Jan Kratochvíl / Archiweb
Lukáš Makovský
Jitka Molnárová
Josef Panna / ČKA
Petr Vaněk / EARCH
Petr Vaněk / EARCH
Petr Vorlík
Zdeněk Zavřel
